|
BERNARD Z CLAIRVAUX (1091-1153), svatý, nazývaný „doktorem medem oplývajícím" (doctor melliftuus), byl jeden z těch středověkých fanatiků, již lidem zakazovali myslit a dovolovali jim pouze věřit. .Nediskutovat s člověkem, který se rouhá, nýbrž dát mu rovnou holí přes hubu," radil tento přísný muž, zakladatel dvaasedmdesáti klášterů tak asketických, že to až budilo zděšení, podněcovatel druhé křižácké výpravy, vítěz nad racionalismem Abélardovým, pronásledovatel kacířů, buřič proti hrabivosti a poživačnosti kurie, plodný mystický spisovatel. Největší křesťanskou ctností mu byla pokora; jenže není pokora jako pokora – pokora svatého Bernarda měla dvanáct stupňů a teprv ten, kdo těch dvanáct stupňů překonal, došel cíle, jímž jest intuitivní poznání Boha. „NejvětšÍ blaženost jest tajemný útěk do nebes, sladký návrat z říše těl do říše ducha, splynutí s Bohem." Člověk se v něm ztratí jako kapka vody v sudu vína; její podstata zůstává beze změny, ale její obsah je lepší. Kromě pokory zdůrazňoval Bernard potřebu lásky k Bohu, která prý má čtyři stupně. Nejdřív je nutno milovat, a pak teprve je možno myslit. Tento nápad se církvi velmi zalíbil; stejně jako Bernard „ve jménu lásky" bojoval proti Abélardovi a mlátil lidi holí přes hubu, církev ve jménu lásky upalovala, vraždila a mučila a vyžadovala od věřících, aby milovali její nejsvévolnější spekulace. [BACK] |